Léto nám definitivně dalo najevo, že jeho vláda končí, naopak podzim se velmi důrazně přihlásil o svůj čas – vše je tak, jak má být a my se už pravidelně každým rokem loučíme s létem, i když by se dalo říci, že slavíme příchod podzimu. Prostě nikdy ,,nesmí býti smutno“ a nebo ,,pořád je, co slavit“ – taková hesla jsou nám blízká. Proto jsme si pozvali opět naši milou kuchařku Martinu, která společně se svým parťákem Vaškem dokáže naladit notu na tu správnou vlnu. Zazpívali jsme si s nimi nejen písničky táborákové jako např. Dajána, ale i ty naše oblíbené lidové. A samozřejmě nesměl chybět tanec, protože po létě jsme všichni pěkně rozhýbaní a rozehřátí, a tak to jde samo. A jaká by to byla oslava bez občerstvení – k podzimu patří ohýnek a k němu buřty a pivo. My jsme sice ohýnek neměli, ale buřty od našich milých kuchtíků byly skvostné.
