Slunce svítí a zahrada se chystá na první velký turnaj v Člověče nezlob se. Na hrací stoly se chystají herní plány, figurky a kostky. Rozhodčí si chystají pravidla a pokyny ke hře a hlavně systém bodování. Kromě herních plánu je na stoly dané i malé občerstvení pro hráče v podobě nápojů a sušenek. Přece při turnaji neuschneme na troud, vždyť přece to sluníčko, co nám při turnaji svítí, už má docela sílu. Hodina HÁ se blíží, my jsme již nachystaní u herních stolů a brzy dorazí i naši kamarádi ze Slunce a lítý boj pod přísným okem rozhodčích vypukne. Hráči se soustředí na turnaj a hrají, co jim síly stačí, „popravdě, co jim kostka hodí.“ Všichni přejí všem štěstí ve hře, ale každý v koutku duše doufá, že to bude právě on, kdo vyhraje. Vždyť jsou ve hře tři ceny. Do konce turnaje však nevíme, o co hrajeme, je to prý překvapení. A je to tady, známe vítěze, je jím paní Romana od nás z domova. A co vyhrála? No přeci Člověče nezlob se, ale není to hra, je to dort ve tvaru herního plánu i s figurkami. Smlsli jsme si na něm všichni. Turnaj je dohrán, ceny rozdány a přišel čas loučení. Kamarádi ze Slunce míří k domovu se slovy: „Tak na viděnou příště!“
